Její heslo znělo: Nebezpečí – moje potěšení. Juniorská šampionka Francie v tenise a juniorská finalistka Wimbledonu se vzdala slibné tenisové kariéry a věnovala se automobilovým soutěžím a závodům. Zemřela 18. září ve věku 78 let a byla pohřbena v Paříži na Pere Lachaise.
V roce 1956 jela Rallye Monte Carlo jako spolujezdec, ale v průběhu soutěže se ve sněhové vánici prosadila za volant a pojezdila řadu soupeřů. O rok později dojela s Triumphem TR3 čtvrtá v Tour de Corse za dvěma Porschi a Alfou Romeo a vyhrála Dámský pohár. Stala se dvakrát mistryní Francie v rallye a roku 1959 i mistryní Evropy žen.
Annie Soisbault pak řídila vozy Porsche 365B, 904 GTS, 906, Jaguar 3.8, Facel Vega, Ferrari 250 GTO či 250 LM. Závodila na okruzích ve Francii (jela 7x Tour de France, 12 h Remeše, 1000 km Paříže), Belgii (500 km Spa), Brazílii (GP Rio de Janeiro), Itálii (Mille Miglia, 1000 km v Monze) i 6 h v Dakaru.
V závodě do vrchu Mont Ventoux v roce 1960 rozbila Ferrari GTO, ale o šest let později se stala první ženou, která zde překonala průměrnou rychlost 100 km/h. Závodila do roku 1966. Byla provdána za markýze de Montaigu.
Annie v Lole formule Junior v Chimay
Annie v Remeši 1964
text: Classic Motor, foto: D.R.archiv