Zatímco se ve Velké Británii vzpomíná především 50. výročí prvního titulu mistra světa Jima Clarka, jiný Skot Jackie Stewart musel připomenout 40. výročí ukončení své kariéry vydáním vzpomínkového alba v limitované sérii.
V kůži vázané album se jmenuje Collage a je skutečně koláží vzpomínek, který nejen získal tři tituly mistra světa ve formuli 1, ale také hodně udělal pro bezpečnost na závodních okruzích. Kariéru ukončil v předvečer Velké ceny USA ve Watkins Glenn na podzim 1973, když v tréninku zahynul jeho stájový kolega Francois Cevert.
Album Jackieho Stewarta (74), který smí používat titul Sir, čítá 208 stran a je vydáno v omezené sérii 1500 kusů, které jsou všechny nejen číslovány, ale i vlastnoručně podepsány Sirem Stewartem (už jen tento výkon si zaslouží obdiv…). Album je vytištěno na prvotřídný umělecký papír vysoké gramáže, vazba je ruční, provedla ji umělecká knihvazárna ve Skotsku. Album se dodává v rovněž ručně vyrobeném obalu s motivem ze Stewartovy závodní helmy. Tomu všemu odpovídá i cena, album se prodává za 295 liber (cca 9000 Kč) plus poštovné. Více zde.
Collage je historický dokument, obsahující řadu dosud nepublikovaných dokumentů z rodinného archivu doplněných Stewartovými komentáři. „Začíná to několika vzpomínkami na mou střeleckou kariéru v 50. letech (Stewart se kvalifikoval na Olympijské hry ve střelbě na skeet – pozn. redakce), které poskytla moje maminka, moje žena pak Helen vedla pečlivou kroniku všech detailů mé kariéry až do roku 1973, kdy jsem skončil jako závodní jezdec. Je to velmi intimní portrét, který ukazuje skutečnou tvář někdy až neskutečného života, jaký jsme tehdy s Helen vedli,“ říká o svém albu Stewart. Předmluvu k albu nenapsal nikdo menší než monacký princ Albert, jehož otec kníže Rainier Stewartovi v Monacu třikrát předával vítěznou trofej.
Stewart těžce havaroval v roce 1966 v belgickém Spa. Jeho komentář z alba: „Při Velké ceně Belgie 1966 byly těžké podmínky. V jednom místě tekl přes trať proud vody sbad dva metry široký. Dostal jsem aqua planing, točil jsem se po silnici, pak mimo, trefil jsem boudu dřevorubce, přerazil telegrafní sloup, prorazil plot a skončil u paty venkovského domu. První byl u mě Graham Hill, vzpomínám si, že řekl, že vypadám dost ‚second hand‘…“
„Můj život nebyla jen sláva. V letech 1968 až 1973 byla pravděpodobnost dvě ku třem, že zahynu. To se mi nezdálo správné, a tak jsem se to snažil změnit. Tehdy se nenosilo, aby závodník mluvil o bezpečnosti, ale myslím, že právě tohle byl můj největší přínos motoristickému sportu – daleko víc než to, že jsem vyhrál tři šampionáty.“
Classic Motor, foto Genesis